Dnes je Přidat k oblíbeným
Dřív byly všechny weby statické. To znamená, že jak byla stránka napsána, tak byla odeslána do prohlížeče a tak byla také zobrazena. To ale nestačilo a tak byly vytvořeny dva druhy skriptů na rozpohybování stránek- klientské a serverové.
"Klientské" skripty spolu s HTML stránkou odešlou prohlížeči i kus programového kódu a ten je ve vhodnou chvíli v prohlížeči spuštěn. Vhodná chvíle je třeba při kliknutí na tlačítko, při najetí myší na odkaz, při otevření okna... O spuštění klientského kódu se tedy stará prohlížeč. Příkladem technologií běžících na straně klienta je například Java script.
"Serverové" technologie jsou založeny na jiném principu. Když prohlížeč načítá webovou stránku ze serveru, server tuto stránku nejprve sestaví a pak odešle. Servery mohou sestavovat pokaždé jinou stránku v závislosti na tom, co přesně prohlížeč požaduje.
PHP běží na serveru, čili typický PHP skript obsahuje kusy normálního HTML kódu i kusy programového kódu PHP. Když webový server obdrží požadavek na zpracování takové stránky,tak:
Server může provést několik operací a výsledek pošle do prohlížeče jako obyčejnou HTML stránku. Prohlížeč naprosto neví, co všechno se na serveru dělo než mu byl výsledek odeslán. Na serveru se mohly dít matematické výpočty, přístupy k databázím, formátování, operace s řetězci atd. Takže, abyste viděli výsledek PHP skriptu, musí to jít přes nějaký server. Když ho otevřete v textovém editoru nebo si ho prohlédnete jako soubor na disku, neuvidíte výsledek, ale zdrojový kód skriptu.
Části PHP kódu se do skriptů vkládají pomocí speciálních značek mezi <?php a ?>. Aby server pochopil, že má hledat a zpracovávat v dokumentu PHP kód, musíte tento dokument uložit ne s příponou .htm, ale s příponou .php.